Římský dům a bydlení

13. 5. 2014

Insula

Insuly byly jakousi obdobou dnešních činžovních domů. Bydlely tu převážně nižší vrstvy, přičemž jednotlivé byty se stávaly tím konfortnějšími, čím více šel člověk nahoru do pater. Tedy v prvním patře byly pokoje nejhorší, ve vyšších se úroveň bydlení postupně zlepšovala – ať už se jednalo o vlastní balkony, latríny, nebo počet obytných místností. Vzhledem k množství lidí zde ubytovaných se insuly staly často centrem a místem vzniku epidemií. V přízemí se často nacházelo podloubí, které navazovalo na chodníky. V tomto podloubí jste mohli najít dílny, ale i obchody všeho druhu – taverny, řeznictví atd.

Rekonstrukce městské insuly

Domus

Domy tvořily převážně městskou zástavbu a často stávaly doslova nalepené jeden na druhém. To však nebylo pravidlem a často se dal celý domus obejít. Nicméně místa nebylo nazbyt a tak byly v rámci domů většinou umístěna preristylia (či peristyla). Jednalo se většinou o malou uzavřenou zahrádku se sloupovým ochozem ve tvaru čtverce nebo obdélníku. Ale vstupní místností nebývalo peristylum, nýbrž atrium. Byla to velká místnost, která měla ve svém středu otvor ve střeše (tzv. compluvium) a přímo pod compluviem malý bazének na shromažďování užitkové vody (tzv. impluvium). Rozlišuje se mnoho druhů atrií podle mnoha kritérií, například podle počtu sloupů známe atrium tuscanicum (atrium bez sloupů, střecha je nesena dvěma nebo více masivními průvlaky), atrium tetrastylicum (čtyřsloupové atrium), atrium corinthicum (více sloupů, např. 10). Další kritérium, podle kterého můžeme určovat typ atria, je spád střechy od compluvia. Jestliže se střecha od compluvia zvedala, jednalo se o atrium impluviatum a pokud se naopak otvor ve střeše nacházel na nejvyšším bodě střechy a střecha od něj svažovala dolů, jednalo se o atrium displuviatum.

Atrium bylo také jakési srdce domu, odkud se bylo možné dostat prakticky kamkoliv. Kolem atria bývala umístěna cubicula (ložnice) a přímo proti vchodu do domu (ostia) se často nacházela jakási přijímací místnost či pracovna – tablinum, která bývala od atria z jedné strany a peristylia ze strany druhé oddělena pouze nějakým závěsem nebo posuvnou pletenou, či dřevěnou stěnou. V rámci atria se dále často nalézaly dvě křídla (alae - pl.), jež sahaly až ke vnějším zdem domu tak, aby za nejstarších dob mohla velká okna osvětlovat prostor atria. Po té, co se začalo dělat ve střeše atria comluvium, okna nebyla potřeba, nicméně oona křídla zůstala a dále se využívala. Skrz tablinum se většinou dalo projít na peristylium, kde se zpravidla nacházelo i posticum (jakýsi boční vchod pro služebnictvo). Kolem peristyla se nalézaly další místnosti, jako třeba jídelna (triclinium), exedra (obdoba společenské místnosti, jakýsi salon – konaly se zde větší hostiny apod., často to bývala místnost velmi reprezentativní a extra vyzdobená a stejně často bývala koncipována stejným způsobem jako tablinum - otevřená a oddělená závěsem směrem k peristylu) a samozřejmě provozní místnosti – culina (kuchyně), spižírna a samozřejmě nezbytné pokoje pro otroky (cellae servorum - pl.). Triclinium byla velice romantická místnost, jejíž základem byly původně tři lehátka postavené do U. Postupem času se začaly objevovat přímo vyzděné objekty kolem přenosného, nebo pevně umístěného stolku. Bohatší vrstvy jedly zásadně vleže a tak kapacita tří lehátek přestala stačit, pročež se jejich počet zvyšoval. Bohtaší domy dokonce mívaly i vlastní záchod - místnost, označovanou, jako latrinae.

Domy byly příbytky středních a hlavně vyšších vrstev. Každý domus měl minimálně jednoho otroka, neboť celý dům vyžadoval velkou péči a není příliš pravděpodobné, že by domu přímo majitelé věnovali nějak zvlášť velkou pozornost v tomto směru. Domy bývaly i vícepodlažní, přičemž reprezentační prostory v takových domech se nacházely převážně v přízemí. Čas od času měl domus i svou vlastní lázeň, ale to pravidlem nebývalo.

DOMVS AVRELIANA - počítačová rekonstrukce luxusního domu